Za ty roky existence se ani českému geocachingu nevyhnulo několik afér, jako třeba spamování listingů reklamou na nejmenovaný finálkový server, nabízení levného premiového členství, či zveřejnění souřadnic keší na Mapy.cz. Tou největší, alespoň podle počtu zmínek, byla kauza často nazývaná podle zastíracího účtu použitého v jejím finále, Locked Reviewer. Někomu je známá jako jednodenní zamykací akce listingů, na jejímž konci bylo podle některých až příliš obecné oficiální vyjádření revírníků. Důvod takového obecného vyjádření byl ten, aby byly chráněny zainteresované osoby od zveřejnění detailů, které nemusel zrovna každý vědět. Samotný Locked Reviewer však má na svém hráčském profilu poslední nález z roku 2019 (a stejně byla jeho hráčská identita prozrazena hned po jeho dopadení); že zneužitý účet patřil hlavnímu programátorovi Geocaching.com a jeho heslo bylo poněkud hodně primitivní, to už také jeden z tehdejších reviewerů veřejně napsal; a tak i já, jakožto poslední ze třetice hlavních aktérů, vám dnes nabídnu k přečtení něco z mé temné geominulosti.
Ve skutečnosti celá tato kauza započala, dá se říci, už o nějakých jedenáct měsíců dříve, než došlo k zamykání listingů. Konkrétně v lednu 2012, kdy jsem googlil, co všechno se na serverech Geocaching.com nachází. Google mně tehdy vyhledal testovací verzi webu, na které se zkoušely nové funkce. Pracoval s něco přes rok starou zálohou databáze, což naštěstí nebylo natolik mnoho, abych se na ni nemohl přihlásit. Pokud by byla ta databáze o rok starší, neuspěl bych, neboť v té době ještě můj hráčský účet neexistoval a zaregistrovat se do testovacího webu nebylo možné, poněvadž měl odpojenou funkci posílání e-mailů (nedorazil by tedy e-mail s aktivačním kódem). Občas jsem na tom webu našel nějakou chybu, kterou jsem oznámil Geocaching HQ (tedy tehdy ještě Groundspeaku). Z počátku byli překvapení, že o existenci testovacího webu vím, ale vzhledem k užitečnosti mé přítomnosti mi přístup na něj nijak neomezovali, naopak děkovali za nalezené chyby.
V únoru pak byla nasazena na úvodní stránku (testovacího i živého) Geocaching.com nová funkce, zobrazování nejnovějších logů zapsaných do databáze. Zatímco na živém webu se na úvodní stránce těch nových logů v databázi vystřídalo za den odhadem několik tisíc, na tom testovacím, o kterém vědělo asi tak třicet lidí, jich bylo o poznání méně. A já si zde jednoho dne všiml logu od JonTest-Lackey. Lokaj, říkám si, to je přeci titul pro administrátora. Jaké tak může mít heslo? Po asi třech neúspěšných pokusech, kdy jsem do políčka pro heslo zadával části nicku, opisuji slovo password z přihlašovacího formuláře. Světe div se, byl jsem přihlášen. V tu chvíli by bylo nejvhodnější se z toho účtu odhlásit a napsat Groundspeaku, že používání hesla password není zrovna nejvhodnější. Avšak, neodolal jsem.
S účtem lokaje mohu na testovacím webu zakládat třeba i APE nebo webcam keše. A také zjišťuji finální souřadnice mysterek, tedy aktuálních k době poslední aktualizace databáze. Jenže testovací web je jen testovací. Říkám si, nebude tehle účet náhodou i na živém webu? Samozřejmě tam byl; vždyť aby jej programátoři na testovací web dostali, museli jej nejprve založit na tom živém a následně zkopírovat databázi. Na živém webu neměl práva lokaje, nýbrž jen reviewera. Popravdě dodnes nechápu proč - když byl účet přetáhnut na testovací web, dávalo by podle mě smysl mu ta práva sebrat úplně, nikoliv pouze snížit z lokajských na revírnické. I tato práva mi však bohatě stačila. Postupně se učím s revírnickou administrací, zjišťuji jak přistupovat ke keším aniž by mi web zaznamenal přístup, dostávám se na uzavřené fórum reviewerů kde si pročítám co se o mně psalo v souvislosti s mým předchozím prohřeškem. A hlavně se dostávám k tehdejším skutečným finálním souřadnicím mysterek. Díky tomu 22.února 2012 vyrážím do Liberce, kde během dopoledne zvládám mimo běžných keší odlovit i jednu noční. Určitě jsem tehdy nečekal, že by to někomu přišlo divné. Výměna finálních souřadnic je mezi hráči přece celkem běžná věc. Mimo to ovšem po Jablonci hledám kešky ještě neposlané k publikaci a kontaktuji jejich majitele ohledně mého náhodného nálezu a kdy že to bude publikované, na geopivkách rozdávám finální souřadnice i s pravdivým vysvětlením odkud je mám, no a někomu i samotné přihlašovací údaje.
Co z toho byla ta konkrétní věc, při které revieweři pojali podezření že mám přístup k finálním souřadnicím či snad dokonce i nepublikovaným listingům, to dodnes nevím. Dlouho jsem měl za to, že v tom byl odlov FTF na jedné pětkové mysterce v Hradci a následné STF na druhé v tomtýž městě. Vždyť past na mě, o které se rozepíši dále, jel do Liberce založit právě reviewer pro Královéhradecký kraj. Jenže když na to koukám s odstupem času, ono FTF bylo koncem března, STF až 8.května. V mezidobí jsem odlovil ještě jednu mysterku s obtížností 4,5 v Příchovicích a skupinově jednu s obtížností 5 v Jizerkách, která tedy měla v systému schválně zadaný finální waypoint o pár kilometrů jinde. Ale i kdyby - jsou snad čtyři nálezy obtížnějších keší za měsíc a půl nějak k podezírání?
Vždyť když si spočítám všechny obtížnější keše (s obtížností 3,5 a více) které jsem od onoho února až do té pasti odlovil, bylo jich 16. Z toho dvě keše byly s číselným zámkem (takže nebylo jak jinak je odlovit než vyluštěním), dvě měly takovouto obtížnost nastavenou jen protože to byly bonusové série keší (stačilo tedy dosadit bonusy z keší do vzorečků) a jedna byla kanálovkou pod obchodním domem v Liberci (tam nebylo k luštění vůbec nic). Ale i když je nebudu z onoho počtu nijak odečítat, tak jich bylo za čtvrt roku 16. Vždyť když jsme první týden existence série Matrix u Staré Boleslavi (v dubnu 2014) s kolegou vyráželi lovit XTF, stihli jsme odlovit keší s takovouto obtížností devět.
A navíc, když se vrátím k teorii s tím Hradcem: Aqualung, tehdejší hradecký reviewer, si cestou na založení té pasti neodpustil odlovit pár keší. A z data nálezu je vidět, že ji jel založit o den dříve, než jsem v Hradci ulovil STF na té keši s obtížností pět.
Napadla mě však ještě jedna teorie. Když jsem byl ve finále zabanován (o tom také ještě níže) napsal mi tehdejší dosluhující reviewer Skupec zprávu (tedy veřejně, v diskusním fóru), v níž bylo následující:
Osobně si nemyslím, že jsi tak dobrý, že bys něco heknul. Prostě ti někdo dal heslo na domácího a zahraničního reviewera a ty jsi vesele kradl finálky, četl jsi si důvěrnou korespondenci mezi revs. a ownerem a to se prostě nedělá. Není to slušné. A co náše emaily? Jak jsi si početl?
Proč na dva, domácího a zahraničního? A jak bych se mohl dostat k e-mailům, když nejsou součástí herního účtu? Inu, napadla mě následující teorie:
Některý z českých reviewerů pojal podezření, že se mu někdo dostal na jeho účet. Ve své e-mailové schránce, která měla pravděpodobně stejné heslo, následně podle tabulky s posledními přihlášeními zjistil, že tomu tak skutečně bylo. Proto tedy na domácího reviewera, proto ty e-maily. Proč to podezření právě na mě? Nejspíš proto, že jsem jeden vroubek měl už z minulosti. Pro dokreslení situace zde vlastně mohu uvést jednu konverzaci s Geocaching HQ z jara téhož roku, která sice nesouvisí s touto aférou, ale dokazuje, že příliš chtěný jsem u nich nebyl:
- "Dobrý večer, chtěl bych pomoci s překladem webu geocaching.com do češtiny. Už dlouhou dobu tu je spousta nepřeložených frází, které je podle mě nutné přeložit. Například data, výzvy, profily... Četl jsem nápovědu a mám na to i volný čas, takže se hlásím jako překladátor. Ondra"
- "Ahoj Ondro, velmi ti děkujeme za tvůj zájem překládat náš web. Abychom tě mohli zaregistrovat do našeho překladátorského týmu, potřebujeme znát tvůj nick na gc.com a tvůj e-mail. Ještě jednou díky a těšíme se na tebe v našem překladátorském týmu. Kelly"
- "Dobrý večer, můj nick je Tiskar94, e-mail je ***. Ondra"
- "Ahoj Tiskaři, Díky za nabídnutí se k překládání. Uvědomili jsme si však, že v současnosti nechceme přidávat žádné další překladatele pro náš web. Kelly"
A byť by za běžných okolostí těch 16 odlovených těžších mysterek během čtvrt roku nebylo nijak zvláštní, s onou minulostí a podezřením které započalo ještě před shlédnutím mých nálezů, být mohlo. A proč i toho zahraničního reviewera? Protože si před nachystáním pasti všichni čeští revieweři změnili hesla, takže jsem přes nějaký ten pravděpodobně již zneužitý (ovšem nikoliv mnou) český reviewerský účet do ní nemohl spadnout, ale přesto spadl. Je to ale skutečně pouze teorie. Třeba se mě tím tehdy Skupec jenom pokoušel co nejvíc pošpinit, a třeba naopak čekal mé podřeknutí ve stylu Vůbec nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí.
Pokud si správně vzpomíná náš lokální reviewer Darklord, podezření na mě padlo s podezřele rychlým luštěním těžkých mysterek stále stejnou skupinou osob. Ovšem kdo (kromě mě) mohl tehdy být v té skupině, to už si nevybavím ani já.
Přístup k tomuto účtu mi pomohl i pro nějaké prospěšné účely. Například jsem objevil takzvaný rychlý profil, na který se dalo proklikat skrze revírnické rozhraní a umožňoval přístup bez přihlášení, díky čemuž mohla vzniknout a následně necelých devět let (až do změn na webu, při které byla stránka s rychlým profilem smazána) fungovat služba Vlastní statbar v češtině. Stejně tak jsem měl jsem přístup i k nepublikovaným listingům, díky čemuž jsem mohl pomáhat nováčkům s tvorbou listingů a jejich kontrolou při betatestu (v té době byly pro prvozakladatele povinné), jelikož asi čtvrtina nováčků neuměla poslat listing jinak než jako odkaz na nepublikovanou keš, kterou oni sice viděli, ale běžný betatester ne. To mě však samozřejmě nijak neomlouvá. Zatímco například u možnosti logování premiových keší běžnými hráči můžeme polemizovat, zda je to chyba webu či úmyslná funkce, pohybování se po cizím účtu bylo dozajista přes čáru.
Ale zpět k tomu finálkaření. 22.května byla v Liberci publikována mysterka s obtížností pět Chroustni chrastala. Zakladatelem je nový účet bez jediného nálezu. Mé ego mi bohužel nedovolovalo nechat na zasmajlíkované mapě jedinou skvrnu. Dávám se do luštění, ovšem nic smysluplného nevychází. Po konzultaci s kolegou dávám na listing Needs Archived log. Kromě řečí od pár liberečáků, že jablonečáci se nemají co navážet do liberecké keše, se mi dostává i ujištění od DarkLorda o její řešitelnosti. Když je řešitelná, tak tedy ano. Koukám na to tedy z reviewerského účtu. V tu chvíli si ještě myslím, že keš je dílem několika liberečáků, kteří ji vymysleli u piva, jak je psáno v poznámce pro reviewery. Také je zde psaný princip luštění - v listingu jsou tučně některá písmena, ta dohromady dávají adresu, na které je sedm náhodně se zobrazujících obrázků, na první pohled stejných, ale každý z nich obsahuje několik teček - pokaždé na jiném místě. A z těch se mají dát dohromady finální souřadnice. Tohle všechno jsem již dávno věděl, jenže jak se dostat k těm souřadnicím? Kopíruji si tedy z administrace finální souřadnice a po večerech se k nim snažím nějak dopočítat. Ale nedaří se. Do toho píší geokolegové z Liberce, kteří nemají problém mě v pátek cestou ze školy odvézt až do míst finálky, kde jsem v životě nebyl. Posílám jim řešení jenž je alespoň trochu poblíž souřadnicím uvedeným ve finálním waypointu a tři dny po publikaci získáváme FTF.
Dalších několik týdnů nic netuším a nic se neděje. Najednou mě však začíná kontaktovat Groundspeak, zda se jim náhodou nějak nenabourávám do systému. Celá diskuse s nimi se táhne asi dva týdny, dvanáctého července již všechny souvislosti znám a také mi je oznámeno, že v nejbližších dnech bude můj účet zabanovaný. Čtyři dny na to vskutku dostávám ban - na testovacím webu permanentní, na živém vzhledem k tomu že jsem neprozradil způsob zjištění souřadnic pouze dvouměsíční a důvod uvedený v knize záznamů (tu má na svém profilu každý z nás, jen do ní mají přístup pouze revírníci a lokajové) zní "nalezení keše jiným způsobem".
Pět minut po mém zabanování je v listingu přiznáno autorství keše reviewery a samozřejmě i její neřešitelnost. Vzhledem k nedostatku důkazů proti mně se vede celkem dlouhá diskuse na fóru, ovšem komedie ještě nekončí. Revieweři povolují (nebo to tak alespoň bylo k pochopení) zalogování keše jako nalezené i těm, kteří se o luštění jen pokoušeli. Když Kolombo volá po archivaci kešky, která jasně porušuje pravidla krom neřešitelnosti i povolením logování lidem, kteří ani nevědí kde je na mapě Liberec, je mu jedním z ownerů reviewerů odpovězeno, že kontrola logbooku je přeci záležitostí ownera a že revieweři, byť jsou zároveň owneři, to dělat nebudou. Nakonec je keš přeci jen archivována, ovšem ač by revieweři měli dozajista jít příkladem a archivovanou keš po sobě odnést, neučinili tak. To se mi samozřejmě nelíbilo, neboť místní na tuto archiválii s patřičným výkladem vodili další lovce, kteří o této aféře předtím neměli nejmenší tušení. A nešlo pak jen o to, že na mnou spolupořádaný event v září dorazilo pouze pět lidí (z toho tři byli z jedné rodiny), což byla na jablonecký event nejslabší účast v celé historii. Keš byla založená s povolením od Groundspeaku proto, aby mě usvědčila. To se podařilo, trest jsem dostal, odpykal. Poté už jen znevýhodňovala mé postavení, čímž mám na mysli jistou finančně existenční stránku věci, ke které se ještě dostanu. Zhruba po roce se mi podařilo docílit zamčení listingu, ale to celou aféru trochu předbíháme.
Jak jsem psal, způsob jakým jsem se k souřadnicím dostal jsem neprozradil. Neustálým zatloukáním (vlastně už od samého počátku, kdy jsem nekontaktoval Groundspeak aby si nastavili nějaké těžší heslo) jsem vše dělal jen horší a horší. Například jsem se rozhodl přihlašovací údaje k tomuto účtu nahrát na Uloz.to a Pastebin (tehdy s představou, že když mě chytnou, prostě řeknu že jsem ty údaje našel na internetu). Zhruba v polovině září se zdálo, že je vše vyřešené. Při pokusu o přihlášení mi systém píše, že žádný účet s uživatelským jménem JonTest-Lackey neexistuje. Říkám si, určitě Groundspeaku někdo napsal, že na Pastebinu jsou přihlašovací údaje k nějakému testovacímu účtu s reviewerskými právy, tak ten účet smázli. Pravděpodobně jim tedy již došlo, jakým způsobem jsem se k finálkám dostával. Ještě asi dvakrát zjišťuji nějakým geokolegům finálky starších keší z testovacího webu, pro sebe už nic. Je mi to proti srsti. Nakonec raději všem oznamuji zrušení účtu, ač reálně v tu dobu na testovacím webu stále existuje a pokud bych chtěl, mohl bych se do něj klidně přihlásit. A vlastně nejen na testovacím - on existoval ještě i účet JonTest-reviewer, ovšem ten jsem (snad kromě zkušebního přihlášení, zda má stejné heslo) nikdy nevyužil.
12.října oznamuje keškař s nickem Štvanec, že se mu podařilo získat FTF na pět let archivované multině, kterou owner zrušil tři dny po publikaci, když ji sám nedokázal najít. V tuto chvíli vám tato informace určitě příjde stejně nesouvisející, jako tehdy všem ostatním. Všichni mu pogratulovali k nálezu a nikoho přitom nenapadlo jeho nálezy dále zkoumat. Že se mu od konce září do konce října podařilo odlovit 11 mysterek s obtížností 3,5 až 5, že druhé FTF na jednom letterboxu zvládnul od publikace za menší dobu než bylo možné celou jeho trasu projít, že třetí FTF zvládl dokonce dva týdny před publikací.
V neděli 2.prosince je uzamčeno několik listingů keší s křesťanskou tématikou, které se zrovna probírají na diskusním fóru. Na první pohled to vypadá jako běžná akce některého z revírníků, neboť by to nebyly zdaleka první ani poslední keše, jejichž listingy byly zamčeny po zmínění na fóru. Jenže kromě zamčení mají všechny keše jako nejnovější log Write note s textem Locked od nicku Locked Reviewer, který má podle systému běžné pravomoce obyčejného neplatícího hráče.
Celá věc se začíná řešit na fóru, listingy jsou odemčeny a následně opět zamčeny, tentokrát už bez Write note. A zamykání pokračuje celé pondělí napříč celou republikou. Občas se k tomu přidává i editace a přejmenovávání listingů, které je v jednom případě i celkem vtipné, když takto byl upraven těsně po publikaci listing čtyřkové mysterky. A téměř všichni si mysleli, že tak má ten listing vypadat. Celkem bylo zamčeno přes tisíc keší.
Už během pondělního dopoledne mě napadá, jak k tomu zamykání dochází. Vyhledávám na testovacím webu profil JonTest-lackey, abych zjistil jeho guid (jedinečný 32-místný identifikátor). Následně si zobrazuji profil s tímto guid na živém webu a zjišťuji, že smazán nebyl. Nyní se však jmenuje Ghost reviewer a poslední přihlášení má dnes. Jenže, co když je to nějaká další past? Stejně jako já jsem, nejpozději při spadnutí do Chřástala, ztratil důvěru u revírníků; stejně tak tehdy oni ztratili důvěru u mě. Třeba už ten účet znají, tak zamkli pár listingů, a já jim naservírují své doznání, za které si vysloužím další ban a mé jméno se bude omílat dalších několik měsíců. To jsem v té době skutečně nepotřeboval. Nejen kvůli tomu, že jsem celou záležitost už tehdy považoval za vyřízenou - trest už byl za mnou, zmíněný účet jsem dále nezneužíval. Také totiž mluvíme o době, kdy vznikal tento e-shop, který v prvních týdnech získal zhruba desítku negativních recenzí jen kvůli mému jménu, aniž by na něm vznikla jediná objednávka. A to je to období, kdy byl geoshop čistě mým projektem a já naivně věřil, že se stane mým hlavním příjmem.
Postupně to přestává vypadat na past, neboť zamykání pokračuje a počet zamčených listingů začíná narůstat. Zhruba půl hodiny po poledni tedy píši na fórum, že pokud to snad vážně někdo (ve smyslu konkrétní osoby) řeší, pak bych jej poprosil aby to napsal sem nebo mě do SZ. Můj příspěvek však zůstává zcela bez reakce. V průběhu odpoledne tak kontaktuji na ICQ Sopdeta (tehdejšího reviewera pro Plzeňský kraj). Časem mi náš lokální revírník napsal, že jsem se jako keškař z jeho oblasti měl obrátit na něj, ale jak jsem již psal - po Chřástalovi mnohem více převládalo naštvání než důvěra. A i kdyby ne - jediný kontakt který jsem na něj kdy měl byl ten (revírnický) e-mailový, a vím že svoji e-mailovou schránku nekontroloval každý den. Zamykání lisitngů by tak mohlo být zastaveno třeba až ve čtvrtek, což by bylo hodně pozdě. I když pokud by stále revírníci byli ti samí, co byli při založení Chřástala, asi by to stejně dopadlo tím e-mailem jemu. Od května se však objevili dva noví revírníci, kteří neměli s Chřástalem žádnou spojitost, proto nebylo proč neoslovit některého z nich. Teda vlastně bylo. Jednoho z nich jsem znal osobně ještě než se stal revírníkem a dokonce jsem na něj měl i telefon. A také jsem s ním odlovil to zmiňované FTF koncem března v Hradci. Volat mu, že jsem mu celou dobu lhal, se mi nechtělo - i když bylo jasné, že se to stejně dříve či později dozví. Tak se nakonec skutečně stalo a od příštího roku už mi neodepisoval na zprávy ani nebral telefony, ale to zase odbočuji někam úplně jinam.
Sopdetovi jsem vše vysvětlil a ten předal informace dále. I tak mi ovšem příjde, že odstřihnutí Locked Reviewera (tedy vlasně Ghost reviewera, neboť ten první účet, který už někdy během dopoledne stejně přestal pro psaní Write note používat, byla jenom zástěrka) trvalo nesmírně dlouho. Já takovou paměť nemám, ovšem Sopdet před pár lety uvedl, že se jim tehdy povedlo vytáhnout z postele administrátory Geocaching.com ve čtyři ráno. Pokud bych takovým administrátorem byl já, pak bych pravděpodobně při pochopení problému hned upravil zdrojové kódy revírnického rozhraní abych znefunkčnil tlačítko pro zamykání listingů, nebo bych do vyřešení situace znepřístupnil celé revírnické rozhraní, aby škodič nemohl dále škodit. První akcí Groundspeaku v této věci, alespoň které jsem si všiml, bylo až zablokování těchto dvou zmíněných účtů - a to v deset hodin večer našeho času, pro administrátory v Seattlu tedy v jednu hodinu po poledni. A ani to zablokování účtů ještě škodiče nezastavilo, neboť po zablokování účtu se s ním lze až do automatického odhlášení (které nastane nejpozději do 24 hodin) pohybovat po celém webu, s okamžitým účinkem nelze pouze psát logy či posílat soukromé zprávy. Poslední listingy tak byly zamčeny až v prvních hodinách dalšího dne.
Administrátoři následně z databáze vytáhli seznam nicků, které se ze svých účtů přehlašovaly na ten revírnický. Zabanováno jich bylo patnáct - tedy nepočítáme-li ty s revírnickými právy, ten zastírací, a můj zabanovaný už v červenci. To však neznamená, že se jednalo o patnáct lidí. Necelá polovina byly falešné účty, tedy třeba s jedním nálezem, nebo používané pro rozdávání anonymních Needs Archived logů. Čtyři účty pak byly nějakým způsobem spojeny se Štvancem (k tomu se ještě dostanu), který byl dle datumů uložených v databázi oním škodičem. Další čtyři účty pak byly aktivních hráčů, z čehož dva hráči byli z Česka a dva ze zahraničí.
Osobně si myslím, že ti zablokovaní hráči nebyli zdaleka všichni, kteří se k tomuto účtu kdy přihlásili. Předpokládám, že buď se údaje starší třeba více než tři měsíce z té databáze samy odmazávaly, nebo byli odměněni pouze hráči využívající tento účet opakovaně. Jak jsem totiž psal výše, přihlašovací údaje k tomuto účtu jsem už někdy na jaře poskytl některému z místních hráčů, ovšem nikdo z místních zabanován nebyl (leda že by ty přihlašovací údaje ode mě chtěl, ale nakonec nikdy nepoužil). Nebyl zablokován ani týmový účet našeho tehdejšího Jabloneckého Geopivka, ze kterého jsem se také určitě v minulosti na ten revírnický účet přehlašoval. A navíc - když jsem později v různých diskusích četl, kolik lidí tehdy na Uloz.to nebo Pastebinu objevilo ty přihlašovací údaje a nepodlehlo pokušení, nechce se mi věřit, že by se za tu dobu k tomu účtu pokusilo přihlásit jenom pět hráčů z celého světa. Na druhou stranu, pokud jsem tam ty přihlašovací údaje nahrál v červenci a už v půlce září byl ten účet přejmenovaný, příliš času na to nikdo neměl.
Štvanec nejdřív zapíral, ostatně stejně jako já po Chřástalovi. Nejprve že byl chybně označen, následně že někomu ten revírnický účet kvůli těžké finanční situaci prodal, následně že i svůj herní účet někomu prodal. Není divu. Ono pak totiž nešlo jenom o to zamykání a změnu pár listingů, což byla neplecha virtuální, kterou dokázali revírníci napravit během jediného týdne. Ono se totiž tehdy zároveň provalilo, že jedním z těch čtyřech účtů s ním nějak spojených byl i simanteam (neplést se simateam, jedním z autorů článků na tomto blogu), v minulosti znám jako virtuální zloděj identit (používal speciální znaky, které ve fontu který byl na Geocaching.com používán vypadaly jako běžná písmena), ovšem i jako fyzický ničitel keší na tišňovsku. Ale to už s touto aférou nesouvisí.