Za více než 20 let existence Geocachingu došlo při vývoji hry k mnoha proměnám. Dnes už málokdo loví s nemapovou navigací, do logbooků se již nezapisují zážitky z cesty ke keši, logování je dnes běžné skrz aplikaci, můžeme hrát Wherigo či lovit labky. Zápisy v keších však stále provádíme do papírových logbooků.
V keškách našich západních sousedů již pár let fungují i logbooky elektronické. Nejedná se přitom o pravidly zakázané logbooky virtuální, nýbrž zhruba čtyři centimetry veliké krabičky fyzicky umístěné v keších. K takovýmto logbookům se připojuje pomocí WiFi a USB kabelu. USB kabel má primárně funkci napájecí - zároveň ovšem také zajišťuje férovost lovu. Pokud by totiž v sobě měl elektronický logbook zabudované baterie, tedy byl by v provozu nonstop, pak by lovcům stačilo přiblížit se na třicet metrů ke stromu, připojit se k WiFi síti a zalogovat se do T5 keše.
Po připojení se k Wifi stačí otevřít internetový prohlížeč a do něj zadat adresu log.me (v případě starší verze logbooku 192.168.4.1). Teď si to však zkoušet nemusíte, přístroj vám totiž pod touto adresou "podstrčí" jeho logovací rozhraní, nikoliv skutečnou internetovou stránku.
Na první pohled takové logbooky nijak neporušují daná pravidla. Podle pravidel totiž logbooky musí být:
✔️ fyzické
✔️ vyměnitelné
✔️ snadno zapisovatelné (o tom můžeme polemizovat, ale je to stále snadnější než chtít se zapsat propiskou do tématického logbooku ze skla)
✔️ uzavřené v krabičce (narozdíl například od 2D keší)
Pocit o legálnosti elektronického logbooku v nás pak může vyvolat i to, že na samotném přístroji je natištěné logo webu Geocaching.com. To je totiž registrovanou ochrannou známkou a mělo by být užito pouze s předchozím souhlasem ze strany Geocaching HQ. Otázkou je, zda tomu tak bylo i v tomto případě.
Dále nesmíme opomenout ani interní verzi pravidel, která je o mnoho rozsáhlejší a běžní hráči do nich nemají přístup. A pak také různá regionální pravidla určovaná lokálními reviewery. Například v Polsku můžete použít v názvu keše slovo BlueGEO (považováno za běžný název věci, stejně jako třeba PWG), zato v Německu byste nepochodili s použitím slova biltema (švédský market s pobočkami i ve Finsku, Norsku a Dánsku). No a čeští revieweři mají jasno - podle nich u nás můžeme na používání elektronických logbooků zapomenout.
Příliš rozšířené však nejsou elektronické logbooky ani v Německu, kde vznikly. Jistou roli v tom může hrát to, že podle posledních průzkumů disponují chytrým telefonem pouze dvě třetiny tamějších obyvatel. Pravdou však také je, že takový elektronický logbook je ke koupi zhruba za 20 EUR. Při aktuálním kurzu u nás za stejnou částku seženete obyčejných A7 logbooků pětaosmdesát. A pořád naštve méně, pokud vám někdo ukradne keš v hodnotě stovky, než tisícovky.
Ale kdo ví, co bude za deset let. Třeba se ke keškám budeme připojovat skrz UWB a nynější stav nám příjde jako dávná historie.